Jilemnice

 

Město Jilemnice leží v kopcovité krajině západního podhůří Krkonoš.

Historické památky města najdete především na náměstí a jeho blízkém okolí. Uprostřed stojí empírová kašna (1836) s barokním sousoším z Braunovy dílny (1710-23) s Kalvárií z roku 1799. Celému náměstí vévodí raně klasicistní radnice (1789), přestavěna empírově. Jeho věž má empírovou arkádu, v průčelí budovy je 7 arkád křížově sklenutého podloubí. V severní části města pak najdete renesanční zámek (1895) s anglickým parkem, v kterém jsou chráněné stromy a přírodní divadlo. Před zámkem stojí pamětní deska jilemnického rodáka Františka Pošepného. V zámek samotný je pojat jako Krkonošské muzeum.

 

Jilemnice má velmi cenné historické jádro s typickou atmosférou horského městečka (náměstí ve výšce 464 m n.m., nejvyšším přirozeným bodem je kopec Kozinec o výšce 561 m) a má dnes asi 6 tisíc obyvatel. Vzhledem ke své výhodné poloze je již po léta vyhledáváno jako výhodné východisko do západních Krkonoš. Ročně jím prochází tisíce turistů vyznávající letní i zimní sporty a obdivující zdejší kopcovitou krajinu s krásnými výhledy. Původ jména Jilemnice připomíná městský znak – strom jilm ve stříbrném poli. Známá a slavná je také lyžařská tradice, díky níž je Jilemnice označována jako „kolébka českého lyžování“. Již od roku 1894 zde sportovní lyžování organizuje Český krkonošský spolek SKI, nejstarší samostatný lyžařský spolek v českých zemích. Na návštěvníky zapůsobí zejména typická atmosféra horského městečka. Město vzniklo někdy na počátku 14. století jako hospodářské a tržní centrum rozsáhlého štěpanického, později jilemnického panství drženého pány z Valdštejna. Žel není nám umožněn souvislejší pohled do nejstarší historie, neboť naprostá většina pramenů byla zničena (zejména požárními katastrofami v roce 1788, 1803 a 1838). Pravidelný půdorys náměstí a přilehlých ulic nám napovídá, že město vzniklo patrně na zeleném drnu.

V minulosti se v obci rozmohlo plátenictví, které dosáhlo vrcholu na přelomu 18. a 19. století a to hlavně díky - hraběcímu rodu Harrachů, jehož příslušníci jej pozvedli na světovou úroveň.

 

Město vzniklo někdy na počátku 14. století jako hospodářské centrum rozsáhlého štěpanického panství drženého pány z Valdštejna. Pravidelný půdorys náměstí a přilehlých ulic nám napovídá, že město vzniklo patrně na zeleném drnu.

Odlehlá poloha léta chránila město před vážnými válečnými pohromami, ale na druhé straně způsobila jeho pomalý rozvoj. Ten byl ještě výrazněji omezen od roku 1492, kdy si Valdštejnové město i panství rozdělili na dvě samostatné části. Z 15. století pocházejí první zmínky o jilemnických dolech, v následujícím století se připomíná zdejší vyspělé plátenictví. Katastrofální pro město byly důsledky třicetileté války. V roce 1634 bylo vypáleno Švédy a zchudlo natolik, že stavba skromné dřevěné školky v roce 1638 a znovu v roce 1683 si vyžádala spolupráci obou částí rozdělené obce a odprodej části obecního majetku. Obchod váznul po celé 17. století, a pokusy obnovit zdejší těžbu rud se minuly účinkem.

 

Krkonošské muzeum bylo založeno v roce 1891 v souvislosti s prvními přípravami na Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze. První expozice byla nainstalována na přelomu století v bývalé dívčí škole, později se muzeum několikrát stěhovalo, delší dobu užívalo místnosti v přízemí staré radnice, od roku 1953 sídlí v bývalém zámku hrabat Harrachů. Již v roce 1929 vznikly zárodky tří dnešních expozičních bloků: historicko-etnografického, lyžařského a galerijního, ale rozvinout je bylo možno až po přestěhování do zámku. Muzeum se tedy ve svém sbírkotvorném programu zaměřuje především na historii a národopis západních Krkonoš, počátky a vývoj českého lyžování, v galerijní oblasti především na dílo Františka Kavána (1866 - 1941). Od roku 1979 je muzeum součástí Krkonošského muzea při Správě krkonošského národního parku. 

 

Současné expozice zachycující historický vývoj a lidovou kulturu západních Krkonoš. Zvláštní zmínku si zde zaslouží především bohatý soubor dokladů cechovního života, v němž dominuje unikátní kolekce 33 pohřebních štítů, vyrobených pasířem Ambrožem Erbenem v 1. polovině 19. stl. Také téměř 200 let stará příze se řadí mezi zdejší unikáty - 296 m ručně vyrobeného vlákna váží pouze jediný gram a jedná se o svého druhu nejjemnější lněnou přízi na světě. Největší návštěvnické pozornosti se po zásluze těší unikátní Metelkův mechanický betlém. Lyžařská část bohatě ilustruje počátky českého lyžování, Kavánova galerie vlastní mimo jiné téměř 90 děl tohoto předního českého krajináře.

 

Vrcholně barokní stavba z let 1729–36, postavená podle projektu J. J. Aichbauera. Typicky barokně nadýchaný tvar střech vzal zasvé při požáru města roku 1838. Tehdy byla chrámová loď narychlo zakryta obyčejnou sedlovou a věž stanovou střechou. Roku 1994 prošel celkovou rekonstrukcí.

Cenný je stylově jednotný interiér včetně gotické madony z počátku 15. století a cínové křtitelnice z roku 1545. Vynikající Kalvárie, kazatelna, andělé světlonoši a reliéf zavraždění sv. Jana Nepomuckého ze 2. čtvrtiny 18. stol. Akustiky lodi využívají barokní varhany z roku 1788, dílo varhanáře z Králík. Obraz „Umučení svatého Vavřince" nad oltářem namaloval Dominik Kinderman. Další výzdobu kostela provedl řezbář a sochař Jan Sucharda.

Zámek pochází z 16. století, kdy jej nechali postavit Křinečtí z Ronova, od nich panství zdědili Harantové z Polžic a Bezdružic a v roce 1701 zámek koupil pokrokový rod Harrachů, kteří ho v letech 1714 a 1895 rozšiřovali do dnešní podoby (původní zámek obnášel pouze západní křídlo s hodinovou věží). Za fašistické okupace během 2. světové války byl jejich majetek zkonfiskován a rodina Harrachů pronásledována režimem. Po válce budova i pozemky připadly československému státu. Dnes je zde Krkonošské muzeum s expozicí dějin lyžařství. V západní části se dochovaly křížové klenby a v patře klenba hvězdová. V bývalé kuchyni klenba „pruská placka“ s koutovými výsečemi. Díku tomu, že v roce 1945 po zabrání zámku došlo k vytvoření podrobného inventáře, máme dnes celkem jasnou představu o vybavení jednotlivých místností. Ať to jsou rozsáhlé sbírky porcelánu (loketský, drážďanský, vídeňský, míšeňský) a skleněné servisy. Nábytek byl barokní, empírový i z dob romantismu (19. století). Neopomenutelné jsou sbírky grafiky a map, obzvláště Grauparova mapa z roku 1765. Další cenností byly sbírky zbraní a loveckých trofejí. Také je třeba se zmínit o dobře vybavené kuchyni s velikým sporákem v přízemí a středovém schodišti. Zajímavostí zámku je určitě největší soubor cechovních štítů v České republice a nejjemnější lněná příze na světě.

 

Rozkládá se na ploše zhruba 4 ha. Jeho jádro je doloženo již v 17. století, kdy měl zřejmě ještě renesanční podobu. Později prošel řadou úprav, poslední v 90. letech 19. století za hrabat Harrachů. Najdeme tu řadu krásných a cenných dřevin. K nejkrásnějším stromům patří mohutná lípa při hlavní bráně. V zámeckém parku proti vstupní bráně stojí pomník geologa Františka Pošepného, vynikajícího českého vědce, světoznámého geologa a mineraloga. Je zakladatelem světové ložiskové geologie. Reliéf pomníku je dílem Bohumila Kafky. Podle svého přání byl František Pošepný pochován na katolickém hřbitově v rodné Jilemnici.

Ulička reprezentuje vynikající soubor lidové architektury, postavený většinou po velikém požáru města r. 1788. 

Název uličky vychází z faktu, že domy na západní straně jsou za sebou postaveny tak, aby každý další byl posunut o jednu okenní osu blíž do ulice. Ta se tím rychle zužuje a stáčí, a domy působí dojmem zvědavosti svých obyvatel, kteří chtějí pozorovat dění na tehdejší hlavní třídě. Jedinečný doklad staré předměstské zástavby. Zvědavá ulička leží asi 200 m od náměstí a asi stejně tak daleko od Zámku Jilemnice. Kromě krásných lidových domů zde najdete také sochu sv. Jana Nepomuckého a součástí Zvědavé uličky je i roubený Šaldův statek, který je umístěn na spodní části uličky nejblíže náměstí a kde dnes najdete stylovou restauraci.

 

Na místě dnešní radnice stávala ve středověku patrně rychta. Do dnešní podoby byla upravena po požáru roku 1789, kdy ji nahradila současná klasicistní stavba. Střecha byla roku 1819 snížena a uprostřed se objevila malá věžička s hodinami. Základní budova byla později ještě rozšířena jižním směrem roku 1851. V současnosti zde sídlí Městský úřad Jilemnice. 

Na věži nalezneme unikátní opakovací hodiny z poloviny 19. století. Odbíjejí každou čtvrthodinu tak, že z počtu úderů a jejich tónů lze rozeznat počet čtvrtí i celých hodin. Navíc v každou celou hodinu počet celých hodin v jiném tónovém zabarvení opakují.

 

Budova byla postavena v roce 1898 podle plánů jilemnického architekta Jana Vejrycha. Nádherná pseudorenesanční stavba byla darem Městské spořitelny městu a sloužila jako dívčí škola. Dnes zde sídlí Základní škola J. A. Komenského.

 

Šaldův statek je architektonickou památkou města. V roce 1998 byl rozebrán a nově postaven blíže k ústí Zvědavé uličky. Před statkem je socha sv. Jana Nepomuckého.

 

Kamenná empírová kašna pochází z roku 1836. Její mohutné pískovcové kvádry prošly v letech 1989-1991 opravou. Voda do kašny prýští ze středového sloupku čtyřmi chrliči a fontánkou na vrcholu.

 

Barokní sousoší tvoří trojice soch světic.

 

Bronzová busta Josefa Hanuše (1872-1955), významného českého chemika.

 

Sloužívalo ještě v 19. století jako dobytčí trh. Na jeho západní straně byla roku 1888 založena nová radnice, přeměněná po založení reálného gymnázia v roce 1913 ve školní budovu. Mezi mnoha později slavnými studenty najdeme i jméno populárního hudebníka a výtvarníka Jiřího Šlitra. Ve středu náměstí je umístěn pomník obětem I. a II. světové války.

 

Ve Sportovním centru najdete 25 m plavecký bazén a dětský bazének, saunu, restauraci, kadeřnictví a pedikéru.

 

Původní budova sokolovny vznikla v letech 1895-1896. V polovině 20. století byla konstruována a rozšířena. Před sokolovnou je památník obětem 1. světové války (1914-1918) s bronzovou sochou sokola na vysokém podstavci.

 

Běžecký areál Hraběnka a jeho závodní běžecké tratě spolu s turistickou trasou „Buď fit“, byl vytvořen na základě dlouholetého zájmu o lyžování v Jilemnici a jejím okolí. Protože Jilemnice je známá jako kolébka českého lyžování, musel nutně vzniknout areál, na kterém by se mohli střetnout zdatnější, ale i začínající běžkaři.

Pro ty zdatnější se tu nabízí závodní běžecké tratě, které jsou rozděleny do více okruhů a pokud projedeme všechny, lze napočítat celkem 20 zdolaných kilometrů. Tyto tratě jsou značeny jinou barvou než trasa turistická a vždy je u nich napsána délka okruhu.

Pro ty, kteří mají raději kratší vzdálenosti, nebo si délku trasy chtějí určit sami, je tu sportovní stadion se svým 1 km dlouhým běžeckým okruhem kolem hřiště.

 

Plavecký bazén, sauna, plavecká škola, plavání konjenců, aquaaerobik, bazén.Plavání pro těhotné.

 

Nabízí působivý pohled na hrabačovské údolí s továrnou Cutisin, a.s., kde vyrábějí umělá střeva pro potravinářský průmysl. Nás však zaujmou především krkonošské hřebeny – charakteristická kupa Žalého s rozhlednou a pro Jilemnicko typická kulisa Kotle a Krkonoše. Již ve středověku jsou na Jilemnicku doloženy měděné doly. Také Kozinec ukrývá ve svém nitru staré šachty a štoly různého stáří. Těžba tu byla naposledy obnovena za I. světové války, ale navzdory obrovskému nedostatku barevných kovů se nevyplácela brzy byla zastavena.

 

Prostý půvab hrabačovské zvoničky z poloviny 19. století svědčí o tom, jak citlivě naši předkové dokázali objekt zasadit do krajiny. Zvuk zvonku se odtud navíc krásně nesl celým širokým údolím.

 

Obec Roztoky leží asi 5 km jižně od Jilemnice, severně od Nové Paky. V minulosti byly farní vsí, v níž byl postaven farní kostel již před rokem 1360. Až do roku 1848 spadala obec pod dvě panství. Dolní část obce náležela k panství bradleckému, později kumburskému. Větší část obce s kostelem spadala pod panství jilemnické. Za vlády Marie Terezie a Josefa II byla v Roztokách zřízena škola. Vyučovalo se v domě č. 25 u starého hřbitova. Na škole mimo jiné vyučoval i pokrokový vlastenecký učitel a spisovatel Josef Šír. Do konce 19. století se obyvatelstvo zabývalo převážně rolnictvím a tkalcovstvím. Největšího rozmachu se tkalcovství domohlo po pruské válce. V roce 1895 postavil Josef Horáček továrnu na bavlněné látky. V roce 1914 bylo v Roztokách v chodu 850 tkalcovských stavů, na kterých pracovalo 300 dělníků.

 

V obci Kruh se zachovala bývalá hospodářská usedlost č.p.1 nazývaná podle bývalého majitele Tuláčkův statek. Je umístěna na malém návrší na východní straně obce při silnici do Roztok. Je ukázkou pozdně barokní lidové architektury. Jedná se o roubenou stavbu se zdobeným štítem. Údaje o době jejího vzniku se různí, ale pochází z období kolem roku 1760. Stavebníkem usedlosti byl Jan Horáček, obchodník s plátnem.

 

bytky zříceného hradu se nachází na zalesněném hřbetu Staropackých hor, 3,5 km severně od Nové Paky. Hrad stával nad říčkou Olešskou na srázném ostrohu skalního hřebenu, táhnoucího se od Nové Paky K Levínské Olešnici. Od skalního hřebenu byl na jihovýchodní straně oddělen hlubokým příkopem a obehnán vysokým náspem. Za ním byl další příkop. V náspu na východní straně byla hlavní brána, kterou se vstupovalo do prostorného nádvoří. Vlastní hrad byl až za třetím příkopem a náspem. Dnes z hradu zbyla jen hromada kamení v lesním porostu, zbytky valů a příkopů. Hrad byl patrně založen ve 13. století některým členem z větveného rodu Načeraticů. Již počátkem 15. století bylo levínské zboží připojeno k panství kumburskému, hrad Levín jako sídlo opuštěn a v dobách husitských válek pravděpodobně zpustl. Na severních svazích stejnojmenného kopce je naleziště achátů.