Bouzov

 

V malebné krajině posledních výběžků Drahanské vrchoviny, v severozápadní části okresu Olomouc, leží obec Bouzov. 

 

V malebné krajině posledních výběžků Drahanské vrchoviny, v severozápadní části okresu Olomouc, leží obec Bouzov. 

Bouzov nese jméno patrně po svém zakladateli Búzovi z Búzova, který byl prvním známým držitelem obce počátkem 14. století. Ten dal také postavit zdejší hrad, jenž měl střežit obchodní stezku vycházející z Olomouce údolím Třebůvky až k Jevíčku. Až do 17. století se na Bouzově vystřídalo několik českých šlechtických rodů, z nichž nejznámější byli pánové z Kunštátu a Poděbrad, dokonce se má za to, že se zde narodil Jiří z Poděbrad. V roce 1695 prodal kvůli dluhům poslední český majitel celé Bouzovské panství řádu Německých rytířů.

Až v roce 1850, v rámci nového správního řízení, se Bouzov stal součástí nově vzniklého okresního hejtmanství v Litovli.  Vymanil se tak po právní stránce ze závislosti na majiteli panství řádu Německých rytířů.  Rozhodující pozice velkostatku řádu však přetrvala. Celkově lze Bouzov druhé poloviny 19. století charakterizovat jako poměrně chudé městečko, hospodářsky závislé na bývalé vrchnosti. 

Nejvýznamnější událostí v dějinách obce se stala na přelomu 19. a 20. století velkorysá přestavba hradu, kterou uskutečnil nový velmistr řádu, arcivévoda Evžen Habsburský. Přestavba ovlivnila i celkový vzhled městečka, neboť výrazně stoupl počet zdejších obyvatel. Bouzov se stal kulturním a společenských střediskem celého okolí.

 

Původně gotický hrad z počátku 14. století, romanticky přestavěný na přelomu 19. a 20. století pro arcivévodu Evžena Habsburského. Romantické interiéry s historicky cenným zařízením, bohatou výzdobou malířskou, řezbářskou a kovářskou. Muzejní expozice ve velké výstavní síni. Uvnitř hradu je toho opravdu spousta k vidění, tohle je například nádherná postel, která je v ložnici velmistra řádu německých rytířů, který vlastnil Bouzov až do II. světové války. První zmínky o hradu jsou z počátku 14. stol. Téměř do konce 15. stol. hrad náležel pánům z Kunštátu. Z tohoto rodu pocházel i pozdější český král Jiří z Poděbrad, který se snad narodil právě na tomto hradě. Až do konce 17. stol. se majitelé často střídali. Od r. 1696 až do r. 1939 pak hrad patřil řádu německých rytířů. Spolu s majiteli měnil hrad svůj účel i podobu. Na počátku byl menším strážním hradem. V 15. stol. byla zejména rozšiřována jeho obranyschopnost, od 17. stol. hrad ztrácel svou vojenskou funkci a stával se výhradně obytným objektem. S příchodem německých rytířů ztratil i tuto funkci, jelikož správní centrum řádu bylo v Bruntálu. Hrad rychle chátral. Současná podoba hradu pochází z rozsáhlé přestavby na přelomu 19. a 20. stol. Tehdy jej arcivévoda Evžen nechal přestavět v romantizujícím slohu na své letní sídlo. 

 

Romantické interiéry s bohatou malířskou a řezbářskou výzdobou místních lidových umělců, vybavené dobovým mobiliářem. Expozice je rozdělena do čtyř návštěvních tras:

Klasická trasa - podává ucelený obraz hradu Bouzova. Jídelny velmistra a hostů, sloupová síň, rytířská chodba s pokoji pro hosty, koupelna, ochoz, pokoje koadjutora (Alžbětin palác), hala, knížecí pokoje, audienční sál s předpokojem, místnosti služebnictva - jídelna, pokoje a koupelna, archiv, kaple, zbrojnice. 

Velká trasa - vhodná pro návštěvníky s hlubším zájmem o historii. KLASICKÁ TRASA + soukromý byt velmistra Evžena (předpokoj, pracovna, ložnice, pokoj komorníka), apartmá velmistrova pobočníka s instalací sbírky grafiky, komplex hradní kuchyně ("studená", centrální a umývárna), místnosti služebnictva (jídelna, pokoje a koupelna), archiv, šatna hradní kapely. 

Zámecká trasa - interiérová instalace 13 pokojů v předhradí ve stylu bydlení nižší úřednické šlechty. Modrý pokoj s vedutami hradů a zámků, zelený salon velmistra Viléma, růžová ložnice s akvarely řádových sídel, knihovna, malý salonek a malá ložnice, přijímací pokoj, pánská ložnice, dámský salon a dámská ložnice, jídelna, zelená ložnice a čínský salonek.

Trasa "Kam se nechodí" - tajná chodba s velmistrovou světničkou, boční schodiště, "síň rytířů kruhového stolu", místnost stráže, půda, tzv. přádelna, obranný systém hradu (padací most, padací mříž, obranný ochoz s cimbuřím), místnost padací mříže, jižní sklepení ("knechtovna"). 

 

počátkem 14. stol. — písemně doložen hrad Bouzov postavený nad potokem Špránkem

v pol. 14. stol. — vybudován na jižní straně kamenný palác

ve 14. stol. — hrad podstatně rozšířen o předhradí (příkop, val, hospodářské budovy, nové hradby)

na poč. 15. stol. — vybudována hradba s baštami a hranolová bašta s bránou a parkánová zeď

v pol. 15. stol. — stavba obytného paláce na severu, zpevněna hradba, opravena hláska

v r. 1499 — započla stavba východního paláce a spojila obě obytné budovy

koncem 16. stol. — postihl hrad požár, byla zničena hláska

v r. 1617 — započala stavba jižního palácového křídla

na přelomu 19. a 20. stol. — hrad zcela přestavěn do romantické podoby

 

Hrad je údajně rodištem českého krále Jiřího z Poděbrad. Objekt častého zájmu filmařů (pohádky, např. O princezně Jasněnce a létajícím ševci).

 

Ve stáji si můžete užít vyjížďku krásnou přírodou Bouzovska, a to jak přímo v sedle, tak pohodlným kočárem či ve formanském voze pojízdné hospodě. 

 

Pokud hledáte nevšední zážitky, navštivte HISTORICKÝ  AREÁL,

který se nachází  v pěkném přírodním prostředí v těsné blízkosti pohádkového hradu Bouzova. Specialitou tohoto ojedinělého kulturního zařízení jsou historicky laděné, zábavně naučné programy, které jsou svým obsahem zaměřeny pro všechny věkové kategorie návštěvníků.

 

Uvedena do provozu jako součást historického areálu „Galerie v podhradí“ Bouzov v roce 2002. V současné době je minihuť v provozu pouze v zimních měsících. Vyrábí se zde dekorativní sklo hutní technikou např. těžítka a skleněná zvířátka, foukáním repliky historického skla.

 

Sportovní formule Bouzov jsou minikáry s nožním řízením a brzdami ovládanými ručně. Můžete na nich zažít skvělou zábavu . Po speciální dráze ze zámkové dlažby o délce 525 m a šířce 2,2 m se můžete svést svahem dolů ( samospádem ) rychlostí, jakou si sami zvolíte a zpět na místo startu se nechat vyvést vlekem po dráze o délce 196 m. ( Délka dráhy celkem 721 m .) Pohledem od horní stanice máte celou dráhu jako na dlani.

Areál minikár „Sportovní formule“ je umístěn v krásném přírodním prostředí v Bouzově, při vjezdu na parkoviště hradu u hřiště po levé ruce, vzdálenost od vchodu do hradu cca 350 m. V areálu se také nachází provoz horských koloběžek.

 

 

Zámek od r. 1437 je v pramenech uváděna tvrz v Bílé Lhotě. Tvrz se několikrát uvádí v 15. i 16. století. Majitelé se až do počátku 18. stol. velmi rychle střídali. V r. 1720 koupil statek s tvrzí Markvart Hochberg z Hennersdorfu. Asi ve 40. letech 18. stol. přestavěli Hochbergové tvrz na barokní zámek. O přestavbě není známo nic bližšího. V 1. polovině 19. stol. na zámku pobýval německý hudební skladatel Konradin Kreutzer. Jan Vojtěch Speil z Ostheimu, který byl majitelem zámku od r. 1792, založil u zámku park v anglickém stylu. Tento park se zásluhou Quida Riedla změnil po r. 1926 ve významný dendrologický park s mnoha druhy vzácných stromů a keřů z Ameriky i Asie. Dnešní podoba zámku je z počátku 19. stol. Jedná se o jednoduchou jednopatrovou budovu se čtyřmi křídly a malým nádvořím. Od r. 1965 budoval Vlastivědný ústav v Olomouci v parku oblastní arboretum.

 

Netypický dřevěný mlýn s šesti ramenným větrným kolem postavený na střeše budovy pochází z roku 1923. Nahradil mlýn německého typu, který zde stál asi od roku 1826 a v roce 1911 vyhořel. Jedná se o ojedinělou konstrukci malého dřevěného mlýna s otáčivou střechou umístěného na zděné budově, ve které bylo veškeré mlecí zařízení. Mlýn je lehce kuželový, spodní průměr je 2,2 m. Větrné kolo o průměru 7 m má šest křídel. Samotné křídlo je dlouhé 2,5 m a má plochu 3,7 m2. Střecha i celý mlýn je překryt térovou lepenkou. Hřídele a převodová kola i pásová brzda jsou kovové. Mlýnské složení o průměru 0,8 m bylo poháněno zdola řemenovým převodem. Dřevěné části mlecího zařízení se však již nedochovaly. Mlýn pouze šrotoval a vyráběl kroupy, později již pomocí motoru. Současní majitelé koupili mlýn nefunkční v roce 1965. Vzhledem k tomu, že nebyl památkově chráněn mohli většinu zařízení, které jim vadilo v bydlení odstranit. Dnes slouží objekt k trvalému bydlení. V zahradě najdeme mnoho různých mlýnských kamenů.

 

Jeskyně s bohatým výskytem heliktitů. Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí. Byly vytvořeny v ostrůvku devonských vápenců a na jejich vývoji se podílel potok Špraněk. Podstatná část jeskyní byla objevena při několikahodinovém namáhavém průstupu nižším patrem již v roce 1938, další partie pak byly postupně objevovány především v padesátých letech. V současné době je známo přes 3,5 km chodeb, z nichž 788 metrů je zpřístupněno pro veřejnost. Jeskyně má překrásnou krápníkovou výzdobu, jejíž bohatost vyniká ve dvou mohutných prostorách ? Suťovém dómu a dómu Gigantů. Kromě nejběžnějších typů krápníkové výzdoby, která místy dosahuje úctyhodných rozměrů, je zde bohatý výskyt i tzv. heliktitů, což jsou krápníky, které rostou proti zákonům gravitace. Dominantou je též přes 2 metry vysoká záclona. Veřejnosti nepřístupné nižší patro tvoří složitý labyrint chodeb propojených propastmi, upadající do hloubky až 60 metrů a dodnes není zcela prozkoumáno.

 

Mladečské jeskyně se nacházejí nedaleko chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Složitý labyrint puklinových chodeb a dómů je vytvořen ve vápencovém vrchu Třesín. Podzemní prostory jsou místy bohatě zdobeny krápníky a sintrovými náteky. Mezi nejkrásnější partie patří tzv. Chrám přírody a Panenská jeskyně. Jeskyně byla známa od pradávna a je mimořádně významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou. Vedle kostí dnes již vyhynulých pleistocenních obratlovců zde bylo nalezeno mnoho koster lidí starší doby kamenné s četnými doklady o jejich činnosti (kamenné nástroje, ohniště).