Vyhynulí ptáci

 

Archeopteryx je možným spojovacím článkem mezi plazy a ptáky. Je to nejstarší známý živočich podobající se současným ptákům. Pravděpodobně se živil hmyzem, který srážel velkými křídly. Stejně jako dnešní ptáci kladl vejce, které zahříval dokud se nevylíhla. Mohl si stavět hnízdo na stromě nebo na skále, aby svá mláďata lépe uchránil před masožravci. Byl dlouhý přibližně 35 cm a vážil asi 300- 400g. eho životním prostředím byly pravěké pralesy a žil na zemi i na stromech. Létal jen málo, možná vůbec ne. Jeho první zkamenělina byla objevena v roce 1861 v Bavorsku. Doposud bylo objeveno 6 zkamenělin, které všechny pocházejí z Bavorska.

 

Dodo byl nelétavým ptákem a jeho nejbližšími příbuznými byli holubi. Měřil kolem metru, vážil něco málo přes 20 kilogramů a dominantním prvkem jeho postavy byl silný zahnutý zobák. 

Přistěhovalci z Evropy, kteří tyto ptáky zabíjeli ve velkém pro zábavu a v případě nutnosti pro zpestření jídelníčku, maso doda nebylo údajně chutné a Holanďané jej nazývali dokonce walgvogel – příšerný pták, se tak stal snadným terčem. Dílo zkázy pak dokonali krysy, kočky, psi nebo prasata, které na ostrov dovezli námořníci na svých lodích, a kteří pak plenili hnízda a lovili mláďata dodů. Ačkoli se prameny různí v datech, kdy byl na Mauritiu spatřen poslední dodo, jisté je, že se tak stalo někdy koncem 17.soletí, pravděpodobně 1681.

 

Do příchodu lidské populace měli ptáci moa k dispozici celý Nový Zéland, a to prakticky bez přirozených nepřátel. Proto se rozrostli do úctyhodných rozměrů. Zoologové znají asi třicet druhů těchto nelétavých ptáků. Nejmenší moa vážil kolem 25 kilogramů, ale největší měli i desetkrát tolik. "Ptáci moa zastávali na Novém Zélandu důležitou roli. Plnili vlastně funkci býložravců, nahrazovali antilopy nebo bizony, kteří spásali trávu v jiných oblastech. Dokázali pozřít obrovské množství různých výhonků, listů, plodů a bylin. Když zoologové prozkoumali nalezené zbytky ptáků moa, překvapil je obsah zažívacího traktu. Obsahoval pětikilovou hromadu kamenů do průměru pěti centimetrů, které napomáhaly rozmělňování potravy. Zánik druhu moa začal přibližně v 10. století, kdy na Nový Zéland vtrhli domorodí Maorové, původem ze střední Polynésie. Začali kácet lesy a lovili zvěř, která na příchod civilizace nebyla připravená.

 

Je vyhynulý pták z čeledi dudkovitých, blízký příbuzný dudka chocholatého, který je v současnosti jediným druhem dudka na světě. Žil pouze na Svaté Heleně v jižním Atlantiku, vyhynul na počátku 16. století, po roce 1502. Byl pravděpodobně mnohem větší než dudek chocholatý a nebyl schopen letu. 

 

Byl velký nelétavý dravý pták, vysoký až přes 2,5 m a vážící kolem 150 kg. Patřil do čeledi forusracidů, dravých ptáků, kteří obývali především jihoamerický kontinent v době paleogénu a neogénu. Titanis žil jako jediný zástupce čeledi v Severní Americe, jeho fosílie jsou známé ze států Texas a Florida. Předpokládá se, že zde lovil menší savce, přičemž dokázal vyvinout rychlost až 65 km/h.

 

Byl obrovitý orel, který do 13. století obýval Jižní Ostrov Nového Zélandu. Byl největším orlem, který kdy existoval. Maorové jej označovali jako pták Hoikai. Dle maorských pověstí dokázal pták Hokiai zabít dítě. Předpokládá se, že vyhynul začátkem třináctého století.

 

Býval pravděpodobně nejhojnějším ptákem na Zemi. Obýval v obrovských hejnech původní listnaté lesy Severní Ameriky, východně od Skalnatých hor. Jejich počty dosahovaly až dvou miliard jedinců a odhaduje se, že tvořili 40 % všech severoamerických ptáků. Po osídlení Ameriky bílými přistěhovalci byli loveni kvůli masu i pro zábavu, takže jejich počty rychle poklesly. Poslední divoce žijící holub stěhovavý byl zastřelen v roce 1900, poslední jedinec uhynul v roce 1914.