Skleróza či zapomětlivost?

 

Stává se vám, že jdete pro něco do lednice a najednou nevíte pro co? Že vycházíte ze supermarketu a najednou netušíte, kde jste nechali zaparkované auto? Že na vás kdosi srdečně mává na ulici a vy netušíte, kdo to je? Nebo že vyjmenujete jména všech členů rodiny včetně psa a kočky, než přijde to pravé jméno? Podobné věci se stávají a dá se říci, že s věkem čím dál častěji.

 

Pod pojmem skleróza máte ve slovníku cizích slov možnost nalézt například tuto definici -  chorobné ztvrdnutí tkáně, např. mozku nebo cévních stěn. Zeptáte-li se běžného člověka, většinou odpoví, že skleróza znamená, když pořád na něco zapomínáte. Název sám pochází z řeckého slova skleros, což znamená "tuhý".

 

Zapomětlivost je běžná lidská vlastnost. Nedá se kategoricky říci, že je jednoznačně záporná. Je pravda, že si často posteskneme, co všechno jsme již zapomněli. Známé jsou různé vtipné i méně vtipné výmluvy žáků, kteří zapomněli probranou látku ve škole. Avšak skleroza neboli zapomětlivost má i svou dobrou stránku, zapomínáme na různé životní těžkosti a pouštíme se znovu do života - bez zapomenutí bychom se v mnohém stali asi apatičtí. 

 

Skleroza je narušení schopnosti zapamatovat nebo vzpomenout si na zdánlivě jasné události nebo záležitosti v našem běžném životě. Jde tedy o jakési porušení paměti. Paměť je schopnost uchovávat informace a následně je používat. Dělí se na proces vštěpování, uchovávání a vybavování zkušenosti. Paměť se v zásadě dělí na senzorickou, krátkodobou a dlouhodobou (podle délky doby uchovávání zapamatovaného), dále na vizuální, akustickou a sémantickou (podle principu ukládání informací) a v neposlední řadě je paměť rozdělena na mechanickou a logickou.

Pojem skleróza je laiky obvykle dáván do souvislosti s lidmi pokročilého věku, u kterých se objevují poruchy paměťových funkcí. Taková stařecká skleróza je pak považována za přirozený jev provázející proces stárnutí a její projevy jsou přijímány okolím spíše s lehkým úsměvem a pochopením. V případě roztroušené sklerózy se však jedná o vážné onemocnění, která postihuje zejména lidi v mladém a středním věku.

 

Dokud poruchu paměti pociťuje jen člověk sám a v malé míře, dokud porucha paměti nenarušuje schopnost vykonávat zaměstnání, různé aktivity, tak jde o normální stav. Je-li však porucha paměti takového rozsahu, že člověka trápí a znemožňuje mu dělat to, co byl zvyklý, nebo že na ni upozorňují blízcí nebo se zhoršuje, jedná se již rozhodně o důvod k vyšetření. Pravda, určité zapomínání nepodstatných věcí je ochrannou funkcí mozku. Nemůžeme si pamatovat všechny události za celý život. Když je však zapomínání nápadné rodině či okolí, nebo v případě, že se opakuje často a nějakým způsobem už vadí, je zapotřebí brát situaci vážně. 

Poruchu paměti, která ovlivňuje pracovní schopnosti a běžnou denní činnost, zhoršování paměti se často projevuje zapomínáním zcela nedávných událostí a jmen, problémy s vykonáváním běžných domácích úkolů, poruchy řeči a plynulého vyjadřování, zhoršení orientace v čase a prostoru (neschopnost vybavit si data nebo nalézt známou cestu domů) horší a nebo zhoršující se schopnost úsudku, stále obtížnější rozhodování, problémy s abstraktním myšlením, ukládání věcí na jiná místa, problémy při oblékání, změny osobnosti, změny nálady a chování, ztráta zájmu o své zaměstnání, koníčky, problémy s hygienou a změny v sexuální oblasti. To už vyhledejte lékaře!!!!

 

Je obecně známo, že i mozek se musí trénovat, platí to pro mladé i starší ročníky. Luštění křížovek či sudoku nebo učení se cizímu jazyku je pro to ideální! Zapomnětlivost však lidé také rádi uvítají, když se snaží vytěsnit z paměti nepříjemné zážitky, potom ji berou jako úlevu. Ale ne vždy je ta úleva stoprocentní, dříve nebo později nám ten zážitek stejně něco připomene. Na něco se prostě zapomenout nedá.

 

Víte, že budou stavět supermarket pro sklerotiky? 

Dostanou tam všechno, na co si vzpomenou.