Pánečci mě zachránili z psího útulku

11.01.2010 15:27

 

Jestli chcete německého ovčáka, můžete si dokonce vybrat," řekli mým pánům, když přišli do psího útulku. Někdo nechal čtyři krásná štěnátka u popelnice v krabici od banánu. Potom se ale paní ošetřovatelka šla podívat do papíru, a zjistila že už jsou všechna zamluvena. Já se na ně ale tak smutně koukal, že se rozhodli, že beze mě neodejdou.

 Paní ošetřovatelku přemlouvali tak dlouho, že řekla, že si stejně má pro mě přijít nějaký pochybný pán, mně se vůbec nelíbil, a předala mě. Sepsali hromady papíru, s tím, že po dobu 2 let budu ve vlastnictví útulku, ale starat se o mě budou moji noví páníčci. Ještě na závěr paní ošetřovatelka varovala mé nové pánečky, že jsem hodně bázlivý a budu potřebovat hodně lásky, abych získal důvěru k lidem.

Jenže já si zamiloval jen je, a ostatní cizí lidi nikdy rád neměl. Pánečci to se mnou vůbec neměli lehké. Například jednou jsme byli na procházce a šli kolem zastávky tramvaje. Já se lekl a utíkal se schovat. Nenapadlo mě nic lepšího než zalézt pod stojící tramvaj. Hlavu jsem si položil na kolej a třásl se strachem.

"Brite, Britečku, vylez!" volala na mě panička, ale byla daleko na to, aby mohla řidiče zastavit, nebo mě vytáhnout ven a tramvaj se už rozjížděla.

Aby neviděla, jak mě přejede, s pláčem se rozběhla pryč. To mi zachránilo život. Bál jsem se, že se mi ztratí, a vystartoval za ní. Chytla mě do náruče a byla strašně ráda, že se mi nic nestalo. Samozřejmě mě domlouvala, že to nesmím, že nemám sám ke kolejím vůbec chodit a když se leknu, mám se schovat k ní. Příště už jsem to tak dělal.

Až jsem byl starší, tak jsem prováděl hodně lumpáren, třeba jednou v lese utekl za jelenem a honil ho přes hodinu, stejně mě utekl ale pánečci se o mě zase strašně báli, že jsem se v lese ztratil. Sedli si na pařez a čekali, jestli se vrátím, já je po čichu našel. Ti byli rádi že mě vidí, tak mi ani moc nenadávali.

No, provedl jsem toho hodně, ale jednou jsem byl i za hrdinu. Paničku obtěžoval nějaký divný a opilý chlap. Pořád šel za námi, motal se a ještě něco vykřikoval. Panička přidala do kroku a on taky. Pak už běžela a on ji chytil za ruku. To už mě naštvalo, popadl jsem ho za rukáv a držel, aby mohla panička utéct. "Pustíš mě, ty potvoro psí," nadával mi a mával kolem sebe. Povolil jsem, ale teprve až když panička zmizela za rohem. Za odměnu mě panička nechala spinkat v jejím pelíšku, a mně se to tak zalíbilo, že už jsem tam spinkal pořád.

 

 Autor - Jessynka