Motýli patří k nejpočetnějšímu a druhově nejbohatšímu řádu, protože jen ve střední Evropě žije více než 4 000 druhů, v celém světě dokonce více než 150 000 různých druhů motýlů. U nás v České republice se vyskytuje okolo 2 700 druhů, z toho asi 160 druhů denních motýlů. 

Velká část českých denních motýlů nežije kupodivu v národních parcích, ani chráněných krajinných oblastech, ale v Praze, kde žije na 80 druhů, což je více než polovina počtu všech motýlů České republiky. Motýli se dělí do několika řádů a to babočkovití, běláskovití, modráskovití, okáčovití, otakárkovití a soumračníkovití. 

 

Do řádu babočkovitých patří například babočka drnavcová, babočka vrbová, perleťovec červený, perleťovec východní, babočka admirál, babočka bílé C, babočka bodláková, babočka jilmová, babočka kopřivová, babočka osiková, babočka paví oko, babočka síťkovaná, batolec červený, batolec duhový, bělopásek dvouřadý, bělopásek tavolníkový, bělopásek topolový, hnědásek černýšový, hnědásek chrastavcový, diviznový, jitrocelový, kostkovaný, květelový, osikový, podunajský, rozrazilový, perleťovec dvanáctitečný, dvouřadý, fialkový, kopřivový, maceškový, malý, mokřadní, nejmenší, ostružinový, prostřední, severní, stříbropásek velký, babočka bílé L, bělopásek hrachorový , jednořadý  a jižní. 

 

Babočka admirál 

Nejvíce rozšířená je babočka admirál, která měří 27-33 mm, a je prakticky všudypřítomným druhem, včetně smrkových monokultur, zahrad, parků i ruderálních stanovišť od nížin do hor, v době tahu i na nejvyšších horských vrcholech. Jedná se o solitérně žijící druh, typický migrant s otevřenými populacemi. 

 

Batolec červený 

Je plošně rozšířen po celém území ČR, měří 33-40 mm. Nejvíce se vyskytuje okolo lesních cest, průseků a lemů v údolích řek, v okolí vodních ploch, většinou v blízkosti porostů měkkých dřevin, nejvíce převládá v nížinných lužních lesích.

 

Bělopásek dvouřadý

V minulosti byl velmi rozšířený po celém území, v současnosti především ve středních a jižních Čechách a na Moravě. Měří 23-31 mm a potkat jej můžete například na okrajích listnatých lesů od nížin do podhůří, podél cest a vodotečí. 

 

Hnědásek jitrocelový

Hnědásej je dosud velmi rozšířený od nížin do hor, ale v některých  oblastech se vyskytuje spíše ojediněle. Nejvíce se vyskytuje na okrajích lesů, na loukách, okrajích lesních cest, lesních loukách, světlinách a průsecích. Délka křídel je 16-21 mm, potkat jej můžete většinou od května do září. 

 

Běláskovití

Do řádu běláskovití patří bělásek horský, hrachorový, ovocný, Realův, řepkový, řepový, řeřichový, rezedkový, zelný, jižní, východní a úzkolemý. Ze žluťásků je to žluťásek barvoměnný,  borůvkový, čičorečkový, čilimníkový, jižní, řešetlákový a tolicový. 

 

Bělásek horský

Vyskytuje se převážně v horských polohách Bílých Karpat při hranici se Slovenskem, kde žije stabilní populace. Měří 22-25 mm a najít ho můžete například v horských lesích, na lesních cestách a průsecích, vyjímkou nejsou ani horské nivy a vysokohorské louky. 

 

Žluťásek barvoměnný

Jedná se o nejohroženějšího denního motýla, který je na hranici vymření, v ČR v současnosti je od roku 2006 nezvěstný. V minulosti byl lokálně rozšířen v celé České republice, potkat jste jej mohli od května do srpna v lesích, parcích, záhumenku, lesních pasekách v listnatých lesích nížin a pahorkatin a často i pod elektrickým vedením. 

 

V ČR je největším motýlem noční martináč hrušňový a mezi největší denní motýly patří otakárek fenyklový, bělopásek topolový a babočka osiková. Všichni tito motýli mají rozpětí křídel až 80 milimetrů. Naopak nejmenším motýlem žijícím u nás je modrásek nejmenší a jeho rozpětí křídel dosahuje maximálně 20 milimetrů. Většina motýlů nežije déle než měsíc, ale řada druhů dokáže i přezimovat, například babočky paví oko, admirál a kopřivová nebo žluťásek řešetlákový.

 

Autor - jessynka