Kocourek Macíček

 Asi měsíc poté, co jsme si donesli malého Ronečka domů, jedna kolegyně z práce nabízela koťata. Hned jsem si jedno zamluvila, ale chtěli jsme jen kocourka, aby jsme neměli koťátka. Za týden jsme si pro něj jeli. Pojmenovali jsme ho Macíček, protože to byla malá chlupatá kulička. Když jsme ho dovezli domů, přemýšleli jsme, jak ho seznámíme s divokým štěnětem Ronem. Opatrně jsme ho chytli do náruče a pustili Ronečka. Ten ho očichal, olízal a za chvíli byli kamarádi. Jen jsme měli strach, co budou dělat, když u toho nebudem my. Tak jsme je pustili oba na dvur, a nenápadně přes okno sledovali co se bude dít.

 K našemu velkému překvapení si spolu krásně hráli, pak zalezli oba do psí boudy a tam společně usnuli. Pak už jsme věděli, že je mužem nechávat spolu, i když odjedem z domu pryč. Jenže po roce jsme si pořídili druhého pejska. Opět jsme měli strach, co malá Jessynka řekne na Macíka. Naštěstí to dopadlo úplně stejně jak s Ronem. Jessy si ho hned zamilovala, a neustále ho oblizovala, což dělá i nám a Ronovi. Jenže po roce Macík dospěl a začal si vše značkovat. Tak jsme ho přestali brát na noc dom, a brali ho jen večer na krmení a hrátky, pak šel ven. Ale to se nelíbilo Ronečkovi!!! Byli zviklí spolu spát. Každý večer, když odešel Macík, začal předstírat, že se mu chce na záchod. My ho pustili ven, on si lehl k Mackovi a nechtěl jít zpátky dom. Nutili jsme ho pomalu násilím.

Dnes už jsme pochopili, že Roneček bez Macka ani neusne. Tak pro nás bohužel Ron s Macíčkem spávají na dvoře v boudě a jen Jessynka spí s námi doma. Jessy ho má taky moc ráda, ale naštěstí nás má radši a chce být s námi. Ron dal přednost kocourkovi před pánečkama. Každá naše návštěva se diví, že dva vlčáci tak mají rádi kočku, že bez ní jeden ani nemůže být.