Nejčastější onemocnění psů a jejich příznaky

 

Vzniku většině nemocí je možno zabránit správným krmením, dokonalou péčí a hygienou psa. Je nutné psa pečlivě a pravidelně pozorovat. Z jeho chování lze zjistit včas každou odchylku od normálního stavu. Tím také včas postřehnout počátek onemocnění, který je velmi důležitý k rozpoznání choroby a ke stanoveni správného léčení. Abychom mohli předcházet různým onemocněním psa, případně abychom zamezili dalšímu zhoršení nebo rozšíření nemoci musíme psu poskytnout veškerou potřebnou péči.

 

Změna teploty - u zdravého psa je čenich vlhký, chladný, u psa s horečkou je čenich suchý, horký, rozpraskaný. Normální teplota psa je 37,5 až 39°C, nad 39,5°C má horečku.

Změna dechu - zrychlený, sípavý nebo dušnost. K tomu se mohou přidružit hlenové až hnisavé výtoky z nosu.

Změna chování - pes je netečný, malátný, neklidný, někdy až agresivní.

Změna v příjmu potravy - nechutenství, ale i nadměrná žravost, žízeň, ztížené polykání, zvracení.

Změna v kálení - průjem nebo zácpa

Změny na kůži - nadměrné vypadávání srsti, puchýře, vředy, ekzémy.

Změny na sliznicích - výtoky z očí, nosu, pochvy, předkožky, slinění, změna barvy sliznice, normálně je růžová.

Změny v pohybu - kulhání, potácení, křeče.

 

U psů se často setkáváme s cizopasníky - parasity,  můžeme je rozdělit do dvou skupin, na cizopasníky vnější a vnitřní.

Cizopasníky vnější zjišťujeme v srsti zvířat, v ušním boltci nebo parazitují na kůži a v kůži. Jsou to blecha, veš, zákožka svrabová, a nejčastěji klíšťata. Někteří zevní paraziti se živí odpadními produkty na kůži, jako je kožní tuk, odumřelé částečky kůže, jiní sají tkáňový mok-linfu, a někteří se živí sáním krve. Cizopasníci sající krev jsou nejnebezpečnější, neboť mohou přenášet nakažlivé choroby.  Cizopasníci vnitřní se nacházejí nejčastěji v ústrojí zažívacím, dýchacím, močovém, ve spojivce a v mase - svalstvu. Jsou to škrkavky, tasemnice, roupi, kokcidiosa a další. Vnitřní cizopasníky dělíme na oblé a ploché cizopasníky. Z oblých jsou to nejčastěji škrkavky a z plochých tasemnice. 

Prevence proti cizopasníkům je hygiena ubytování, hygiena výživy a pravidelné čištění psa.

 

Pod tímto pojmem rozumíme takový chorobný stav, kdy dochází k nahromadění značného množství, silně zahuštěného střevního obsahu v některém úseku střev. Příznaky zácpy se projevují častým nucením psa ke kálení, které se opakuje, aniž by došlo ke kálení, nebo odcházejí pouze malé kousky tvrdého trusu. Pes projevuje při kálení značnou bolestivost, sténá, kňučí a je neklidný. V pokročilejším stupni onemocnění zácpou se u psa projevuje netečností, pes ztrácí chuť k přijímání potravy a dochází také ke zvýšení teploty.

 

Průjem - 

Opak onemocnění psa zácpou je průjem, který je zrovna tak nebezpečný jako zácpa. Průjem se nám jeví jako akutní katar žaludku a chronický katar žaludku, dále jako akutní a chronický katar střev nebo zánět žaludku a střev. Příznakem akutního kataru žaludku bývá snížená chuť k přijímání potravy, po naplnění žaludku se dostavuje zvracení, z dutiny ústní bývá cítit nepříjemný zápach a jazyk bývá: pokryt - potažen šedavým povlakem, který se dá odstranit.

 

U psů se vyskytuje dosti často. Toto onemocnění může být způsobeno několika příčinami. Jednak působením cizích předmětů prachem, pilinami, poškrábáním, píchnutím apod. V těchto případech dochází někdy jen k jednostrannému zanícení. Nemoc se projevuje jako katarální nebo hnisavý zánět spojivky.

 

Je infekční virové onemocnění, které obyčejně končí smrtí. Inkubační doba u vztekliny trvá 3 týdny až jeden rok. Přenáší se slinou do krve na pokousaném nebo poraněném místě. Poškozuje zejména nervové ústrojí. K nakažení může dojít i pouhým stykem s infekční slinou, která obsahuje velké množství virů, aniž by došlo k pokousání. Projevuje se změnou v chování zvířete, neklidem, zalézáním do ústraní, neposlušností, nervozitou, zvýšenou dráždivosti, pocitem svědění na pokousaném místě a zvrácenou chutí. Dále oko nereaguje na světlo a tmu, pohled psa je strnulý a panenka na oku je rozšířená. Psi polykají různé předměty jako koks, kameny atd., které se potom při pitvě nalézají v žaludku.

 

Onemocnění může probíhat jako onemocnění akutní nebo chronické. Akutní onemocnění se projevuje hlavně u mladých psů. Teplota zde dosahuje až 41 °C, psi zvrací, objevují se prudké průjmy promísené krví a záněty hrtanu. Pes rychle hubne a k úhynu dochází ve dvou až třech dnech. Nebezpečnost tohoto onemocnění tkví v tom, že je přenosné i na člověka. 

 

Původcem nákazy jsou drobné, jen největším mikroskopickým zvětšením viditelné mikroby, různého háďátkového a tyčinkového tvaru, jejichž konce jsou zahnuté v podobě háčků. Nacházejí se v krvi a ledvinách nemocných zvířat a z těla jsou vylučovány ve velkém množství močí. V přírodě se leptospiry nachází ve stojatých špinavých vodách, zbahněných rybníků, loužích a příkopech. K onemocnění dochází po pozření nakažené potravy, nápoje nebo olizováním předmětů potřísněných močí. Příznaky se projevují vzestupem teploty, zvracením; průjmy a krvácením na sliznicích: Ve zvratcích a stolici se tvoří žlutý povlak a z mordy bývá cítit nepříjemný zápach. Oko je bezvýrazné, spojivka bledá a u psa se projevuje celková malátnost a skleslost. Zánětlivé změny na ledvinách jsou na pohmat velmi bolestivé. Dochází k otravě močí, dostavují se křeče a pes v tomto stadiu hyne.

 

Je infekční onemocnění, vyvolané bacilem tuberkulózy a projevuje se jako onemocnění chronické. Toto onemocnění postihuje především cesty dýchací, kosti a kůži. Projevuje se ztíženým dýcháním, hubnutím, nepravidelnou chutí k přijímání potravy, střídavými teplotami, matnou srstí a neelastičností kůže. Jsou-li postiženy TBC kosti končetin, toto se projevuje kulháním, pes těžce chodí a na pohmat jsou zjistitelné nerovnosti povrchu kosti.

 

Je nejobávanějším a nejzhoubnějším onemocněním u psů.  Nejčastěji jsou tímto onemocněním postižena mladá zvířata od 3 do 12 měsíců a úmrtnost bývá veliká. - Inkubační doba je 4 až 20 dní.  Rozlišení psinky na kožní, plicní, střevní a nervovou, není vždy možné, neboť se většinou dostavují v kombinované formě. Prvně se dostavuje forma kožní psinky, a nakonec po přestálé psince katarální žaludeční a plicní, se dostavuje forma nervové psinky.  Prvním příznakem onemocnění je výstup teploty o 1 až 2 °C. Toto trvá několik hodin, nejvíce asi dva dny. Současně se dostavuje nechutenství a skleslost. Tyto příznaky jsou tak nepatrné, že se snadno přehlédnou. Potom teplota klesá, chuť k přijímání potravy se vrací, ale za 2 až 3 dny, kdy se k viru přidaly již přidané bakterie, dochází k novému vzestupu teploty, ke skleslosti a k dalším příznakům psinky. Předpokladem úspěšného léčení je včasné zahájení odborné léčby veterinárním lékařem, za současné pomoci ošetřovatele která spočívá ve vzorné péči a výživě psa.

 

Postihuje psy každého věku. Projevuje se zvýšenou teplotou kolem 41 °C, výtokem z očí a zánětem hltanu a mandlí. Dále je charakteristické zhrubnutí zrohovatění polštářků na tlapkách končetin, pokožky na nosu i na kůži břicha. Při chůzi psa je slyšet klapání, když pes. došlapuje zrohovatělými polštářky na tvrdý podklad. 

 

Vyvolává virus liščí encefalitidy. Inkubační doba trvá dva až pět dní. Průběh nemoci bývá různý. Těžší případy, kdy se příznaky projeví velmi prudce, může dojít k uhynutí zvířete v krátké době, do 24 hodin. Lehčí průběh tohoto onemocnění se může vyléčit. Toto onemocnění se projevuje vysokou teplotou kolem 41 °C, dochází k zánětu mandlí a dostavuje se i vrhnutí. U nemocného se projevuje skleslost, nechuť k přijímání potravy, často se objevují nervové příznaky - stáčení hlavy do strany, vrávorání a neschopnost se postavit.

 

Katar žaludku a střev - 

Vzniká především ze zkaženého krmiva, spolknutí cizích předmětů a dále jako doprovodné onemocnění při nakažlivých chorobách. Příznakem je nechutenství, žízeň, zvracení, zvýšená tělesná teplota, bolestivost v břišní krajině. Na počátku onemocnění se střídá často zácpa s průjmem. Při léčbě je nutná hladovka a pak dietní krmení.

 

Je zánět sliznice nosní dutiny. Vzniká působením prachu, plynů, podchlazení. Může být součástí nakažlivé choroby. Příznakem je výtok z čenichu, kýchání. 

 

Vzniká při podchlazení, dráždění dýchací trubice nebo jako součást celkového nakažlivého onemocnění. Je doprovázen kašlem. Někdy je drážděno polykací centrum a dochází ke zvracení. 

 

Vzniká proniknutím choroboplodných zárodků nebo cizích těles a plynů do plic při dýchání. Od lehkého zánětu může přejít v těžký hnisavý zánět plic. Dochází k oboustrannému výtoku z čenichu a zmenšené chuti k jídlu. Teplota je vždy podle závažnosti procesu zvýšená. Zánět plic je doprovodným znakem při některých nakažlivých chorobách, například psince.