Mí psi a jejich nemoci

 První rok jeho života, jsme s ním nejméně dvakrát do měsíce byli u veterináře, vždy s něčím novým. Když už byl dva měsíce naprosto zdravý, jeli jsme si ke stejnému chovateli pro druhé štěně. Měli jsme zamluvený čennýho pejska s hnědýma packama. Jenže pán nám oznámil, že už ho prodal někomu jinému a zbylo mu jen jedno, celý černý a navíc fenka. Na to jsme mu řekli, že celý černý nechcem a fenku už vůbec né. Ale nedalo mi to, a poprosila jsem pána, jestli by mi ho nemohl alespoň ukázat. Když jsem ji uviděla, hned si získala mé srdce a věděla jsem že si ji vezmu, a bylo mi naprosto jedno jestli je černá nebo hnědá. Zaplatili jsme ji a opět nám tvrdil, že je odčervená a naočkovaná.

 Ale po první špatné zkušenosti s tímto chovatelem, jsme s ní jeli rovnou k veterináři. Ten hned zjistil že má také škrkavky, ale přišlo se na to včas, tak jí stačila pouze jedna tabletka a škrkavky zahubila. Po třech měsících nám ale zničehonic začla kulhat a naříkat bolestí. Mysleli jsme, že má něco zapíchlí v pacce, nebo špatně došlápla. Když už kulhala 3 den a pořád se to zhoršovalo, opět jsme jeli k veterináři. Ten jí dal hodně drahý léky, který ale do dvou hodin zabrali a Jessynka přestala jak kulhat, tak i naříkat bolestí. Za dva dny jsme měli přijít na kontrolu, tak jsme se ptali, co jí vlastně je. On udělal kompletní vyšetření a oznámil nám, že má zánět kostí nebo displazii. Správnou diagnózu by nám řekli jen na rentgenu, a ten se provádí až ve dvou letech psa. Také nám oznámil, že se to muže kdykoliv zopakovat. Bohužel asi za měsíc, Jessy začla opět kulhat, náš veterinář byl zrovna na dovolené, tak jsme jeli k jinému. Ten rovněž udělal kompletní vyšetření, a také nám řekl že je to zánět kostí, naštěstí displazii vyloučil. Dal nám veškeré informace o této nemoci, která prý postihuje většinu štěňat velkých plemen, a ujistil nás, že do dvou let věku jí to uplně přejde, ale bude se jí to vracet každý měsíc. Opět léky zabrali do dvou hodin.

Další měsíc, když se jí to opět vrátilo, byl zrovna státní svátek a všichni veterináři měli zavřeno. Jeli jsme s ní na pohotovost, dostali léky a také další veterinář potvrdil stejnou nemoc. Teď už víme, že se jí to opravdu bude vracet, tak máme vždy doma zásobu léku, a už ani nejezdíme za doktorama a hned jí dáme prášky doma. Když jsme začli zjišťovat z čeho tato nemoc vlastně je, zjistili jsme, že za to opět může původní majitel. Je to z jednostranné stravy Jessynčiných rodičů. Pak jsme se i dozvěděli, že chová psi, jen na prodej, pro peníze a vůbec se o ně nestará. Takoví lidé by vůbec neměli vlastnit jediného psa. Plno známých nám radilo, že mu tak nemocný psi máme vrátit a žádat peníze zpět. Jenže pro nás to nejsou jen psi, ale členové rodiny, a nedali by jsme je za nic na světě!!! I když jen léky pro Jessy, nás stojí nejméně 600 měsíčně. Jsou to naši mazlíčci, pro které jsme ochotni udělat první poslední.